Je zvláštní otevřít tyhle stránky po pěti letech. Tolik věcí se změnilo. Tolik lidí mi zmizelo ze života, tolik lidí mi do něj přišlo.
Ale musím. Musí někde být můj rukopis o všech věcech, co se za poslední roky děly. Musí být někde důkaz mé existence, mých názorů a mých myšlenek.
How do I even start?
Udělal jsem OVCE před 4 lety. Ke konci roku jsem zašel za dědou Leicesterem, jestli by se mi nemohl poptat na nějaké místo na KAVKU. Přeci jen je tam docela známý člověk, máme fajn vztah a kariéru by mi dost lehce mohl pomoct nakopnout. A taky nakopnul.
Prý se po asistentovi dívá nějaká Con. Este Rutherford - přísná, náročná, úspěšná a přitažlivá žena ve svých čtyřicítkách. Napsal jsem jí, setkal jsem se s ní a brzo jsem začal pod její rukou studovat černé díry, za což se mi dodnes Stu vysmívá.
Poslední 4 roky jsem tedy strávil velkou část svého pracovního i volného času nad hromadami papírů. Občas se za mnou někdo zastavil z jiného oddělení, třeba Alabastr od Kate, který vypadal, že každou chvílí zešílí, když se mě ptal na vliv planet na lektvary. Ve volných chvílích jsem se vídal s Jasmine, se kterou jsem přibližně před rokem začal oficiálně chodit, a s jinými blízkými přáteli. Potkal jsem také hodně nových lidí.
Neviděl jsem se skoro vůbec s lidmi z koleje, vlastně ani ze školy. Posílal jsem pravidelné dopisy Stuovi a June, se kterými jsem se občas potkal a postěžoval si na život nad vínem. Párkrát jsem ještě zahlédl Laurie. Občas Barryho na KAVKU. A Viann a Abby mi poslaly dárky nějaký rok na Vánoce, ale tam to skončilo.
Skoro hned po našem odchodu ze školy ale přišla nová věc, nová skupina. Upřímně jsem si myslel, že do měsíce zmizí a už nikdy o nich neuslyším. Tak hloupě to tehdy znělo.
Regiment bílé lilie.
I to jejich jméno je tak stupidní. Vše, za čím stojí, je postavené na rasismu, xenofobii a nenávisti vůči mudlům.
Bílá lilie. Čistota.
Nebyl jsem jediný, kdo si brzo všiml podobnosti mezi tímhle nechutným spolkem a nacisty. Zatímco více a více zabedněných kouzelníků začalo Regimentu věřit a podporovat je, začal se objevovat takzvaný Odboj.
Regiment se za poslední roky neustále zhoršoval. Při každém novém vydání Věštce jsem se nestačil divit tomu, co vymýšlí, a jak jim lidé věří. Slyšel jsem o prvním mudlovi v Azkabanu, slyšel jsem o diskriminaci v Kotli a o tom, jak neubytovávají lidi, co nepodepíšou nějakou dohodu věrnosti Regimentu. Laurie tehdy několik týdnů přespávala u mě, jelikož neměla kam jinam jít. I když s ní dodnes nemám ideální vztah, místo bych jí v mém pokoji pro hosty udělal kdykoliv když se jedná o Regiment. Slyšel jsem o povinnosti nosit kouzelnický šat na veřejnosti, o tom, jak člověk nesmí říct o kouzelnickém světě ani blízkému mudlovskému příteli, manželovi, rodině. Zakázali sňatky kouzelníků a mudlů, v existujících manželstvích, kde nebyly žádné děti, samotné manželství zrušili a mudlům vymazali paměť.
Podařilo se jim obsadit celé ministerstvo, hlavní kouzelnické noviny, kouzelnické školy a nemocnice.
Samotní kolegové z KAVKU hned zezačátku hlásali, že je Věštec zaujatý pro Regiment a že šíří jen nenávist. Ale lidé stále věří raději těm nechutným lidem v bílém oblečení, co hlásají o zasrané čistotě rasy.
Je jen dobře, že Odboj bojuje nazpět.
Kéž by byli ještě drsnější. Kéž by je vyvraždili do poslední kapky jejich prohnilé krve.
Viděl jsem se tyhle prázdniny se Stuem. Prý má novou práci. I když mi neřekl přímo, o co se jedná, docela rychle mi to došlo. Ale aby byl klidnější, raději dělám hloupého.
Je to hloupej kluk. Hloupej kluk s velkým srdcem. Doufám, že o ně nepřijde. A doufám, že jestli bude potřebovat pomoct, poprosí mě o ni.
Viděl jsem se i s June. Nervózně celou dobu pokukovala po oknech.
Před pár dny jsem byl na otevíračce nového obchodu Laurie a Corn. Potkal jsem se tam s hromadou mých bývalých blízkých přátel. Stu, June, Abby, Barry, Laurie, Corn. Dokonce jsem se potkal i s Izym, ani jsem nevěděl, že žije. Chybělo tam pár lidí, hlavně Viann.
Bylo tam i pár nepřátelských obličejů. Hlavně nějaká holka v ministerském a s broží na prsu, se kterou se Stu bavil, jako by se nic nedělo. Na moment se tam objevil i přímo nějaký Regimentský hnusák s růžovými vlasy, chvíli dokonce mluvil s Abby. Prý ji poznal z realitky, kde teď pracuje.
Den se pomalu přehoupl do večera a s June jsem mezi prvními zdrhl, aby mi jako prvnímu ukázala její a Abby nový byt ještě před oficiální kolaudací. Stihla mi ukázat vše a stáli jsme na jejich novém balkoně, když jí přišla sova od Stua.
Nikdy jsem ji v takové panice neviděl. Nikdy jsem ji neviděl změnit barvu na tak bílou během sekundy. Muselo se něco stát. Něco hrozného. Odešel jsem skoro hned krbem, zatímco se June běžela převléct, aby nemusela za svým přítelem v podpatkách a šatech.
Nemohl jsem usnout. Ani jeden se neozval. Neozval se mi nikdo.
Nespal jsem ani včera.
Zastavila se u mě dnes Jasmine a uvařila mi várku bezesného spánku. Dělá mi společnost. Necítím se sám. Podpořila mě v tom, ať Stuovi napíšu sovu. Původně jsem se toho bál, nechtěl jsem mu psát, uvědomuju si, jak nebezpečné něco takového teď může být. Zvlášť pokud se něco děje. Vyjádřil jsem v dopisu mou starost o něj, přivázal roličku k noze Thato a poslal ji kolem oběda s nadějí, že se jí po cestě nic nestane, nikdo zprávu nepřečte a Stu se mi ozve.
Thato se vrátila bez roličky a zdravá. Doufal jsem, že zpráva ke Stuovi došla.
Několik hodin jsem přecházel od okna k oknu, nervózně vyhlížejíc Tima. Jasmine stála po mém boku, objímala mě zezadu a nabízela pochopení a útěchu. Asi viděla mou nervozitu a moje kruhy pod očima, když mi v podstatě vnutila její bezesný spánek a se slibem, že mě probudí, kdyby Tim přiletěl, se mnou zalehla do postele. V jejím objetí a nadopován lektvarem jsem usnul během vteřin.
Probudila mě před hodinou. Hluboko v noci. Nepřiletěl Tim, ale přiletěla nějaká cizí sova s ruličkou, na které se nacházela pečeť se Stuovými iniciály a s králíčkem.
Je v pořádku. Je toho teď hodně, ale je v pořádku.
June je nejspíš taky v pořádku. Stu zmínil, abych jí dělal podporu, kdyby to sám nestíhal. Brzo ji uvidím osobně. Pozítří mají mít tu kolaudaci.
Musím jít spát.
I'll write again soon.