Abby
To jméno mi vyskakuje každým dnem, každou hodinou pořád víc a pořád častěji v myšlenkách. Před pár lety bych se nad ní pomalu ani nepozastavil. Teď, s obrázkem jejího úsměvu v hlavě, ležím v posteli a nemůžu usnout. Mám pocit, že vím, kdy a kde tyhle pocity začaly.
June si pořídila stan. Nevím, co se jí tak moc líbí na žití ve stanu, ale byla tak nadšená, že jsem ani nic zlého neřekl. Pozvala pár svých kamarádů na slavnostní otevření — jedním z nich jsem byl já. Když nás dovedla k malému stanu v lesích Visánku a následně nás provedla kouzelnou zástěnou, která slyšela jen na nějaké zvláštní latinské slovíčko (které si doteď nepamatuju), uviděl jsem poprvé vnitřek jejího nového "bydlení". Musím uznat, že to tam je cozy. Po chvíli konverzace jsem zahlédl Abby, jak si vykračuje dolít pití. Naprostou náhodou jsem také už nic v kelímku neměl, tak jsem se vydal za ní. Stál jsem za ní a nakukoval jí přes rameno, zatímco si nalívala džus. Chovala se vůči mně trochu flirtovně, tak jsem jí pár flirtovních slov poslal nazpět. Vycházela z ní naprosto jiná energie, kterou jsem nikdy z člověka necítil. Byla sebevědomá, ale cute. Smála se, ale zdála se ostražitá. Byla hrozně pěkná a krásně voněla, ale nikdy bych s ní nemohl být. Byla, pořád je, nejlepší kamarádka June. Velké no no. Ta mimochodem seděla jen pár metrů od nás. A tak jsme se pod teasing slovy od ostatních vrátili na své místa a dál se všichni socializovali.
Další velký moment se stal na lodi domů z Řecka. Ještě před tím jsme se přímo na Magosu občas bavili, jednou spolu zašli prozkoumat okolí, ale to teď není tak moc důležité. Seděla u stolu sama, nechápu doteď proč, a tak jsem se rozhodl si k ní sednout. Vyměnili jsme si pár slov a úsměvů, než mě poprosila o donesení alko koktejlu. Souhlasila pak i s tím, že za to budu chtít pusu, což jsem upřímně nečekal. Koktejl bych jí donesl tak jako tak. Posilněni sladkostí a alkoholem jsme spolu tančili na pár písniček, dokonce i trochu rychlých, což už jsem přestával dávat. Udýchaní jsme si sedli zpět. Únava na mě pak dolehla až tak, že jsem už chtěl jít pomalu zalehnout. Abby mě stihla ještě zastavit a poprosit o ještě jeden koktejl, neodolal jsem a samozřejmě jí ho donesl. Následovaly od ní dva sladké polibky, než jsem se s točením hlavy konečně vydal na pokoj. To točení hlavy ale nebylo způsobeno alkoholem.
Po nějaké době se Stu s June dohodli, že budou mít otevřený vztah. V ten moment začala June častěji navštěvovat mě a mou postel. Ale nestěžuju si. Spal jsem za celé prázdniny s několika lidmi, ale jen s June jsem cítil to silné emocionální pouto. Nebylo to jen společné trávení nocí. Myslel jsem, že se naše silná láska pomalu vytratila, ale nakonec jsem během tulení s ní zjistil, že se jen schovala. Stále tam byla. Všechny ty moje pocity, které jsem kdysi cítil, jako by znovu ožily. Nechtěl jsem s ní chodit a věděl jsem, že Stu je pro ní ten pravý, ale její polibky a doteky doprovázeny její láskou mi dávaly něco, co mi od našeho rozchodu tak moc chybělo.
A zatímco za mnou někdy přišla June, ještě míň častěji, ale přeci jen, přicestoval do mé pohodlné postele i Stu. Musím uznat, že je trochu divné spát s oběma, když jsou ve vztahu spolu. Ale ty noci s ním, ani s ní, bych nevyměnil. Stu mě dokonce zvládl zkrotit. A upřímně jsem si to hodně užil. Jsem ale rád, že Jasmine nevidí skrz tu naši fotku, kterou mám na nočním stolku. Anyway. Mám i se Stuem nějaké to citové pouto, mám ho hodně rád. Nevím, jestli je to přímo láska... ne, rozhodně je to láska. Ale trochu jiná. Kdyby byl láska plamen, tak u June byl po rozchodu jen takový malý plamínek, který se občas o dost zvětšil. Láska se Stuem je jako.. jako kdyby ten plamen byl pořád stejný. Uklidňuje mě to, že mám v životě aspoň tuhle konstantu.
V době našich radovánek si Abby začala randit s nějakým Jamiem. Jamie byl podle jejích slov nejlepší kluk na celém světě. Kdykoliv se vrátila z rande zpět do špinavého Kotle, naprosto zářila radostí. A já jsem pro ni byl rád. Čekal jsem, že jejich vztah bude delší než jen pár týdnů. Čekal jsem, že o něm budu poslouchat každý den na hradě, že budu poslouchat o tom, jak romantický dopis jí poslal, a o tom, jak už se na ni těší. Spletl jsem se. Po našem prvním setkání už jsem věděl, že v něm není kapka dobroty, a že rozhodně není ten pravý pro někoho tak zlatého jako je Abby. Přidal jsem se po stáži ke skupince mých Havraspárských spolužáků a kamarádů k velkému stolu, kde také seděli právě Abby s Jamiem. Jamie se prvně zdál jako fajn kluk, než začal vyhrožovat Barrymu. Barrymu, který by snad neublížil ani mouše. A kdyby jí ublížil, ještě by se jí omluvil. Pochopil jsem z jejich slov, že spolu Abby s Barrym spali (jen spali) na gauči. Jamie zuřil. Zvedl se a Barrymu vrazil do nosu. Zahlédl jsem rudé kapky, jak mu začaly z nosu kapat na čistě bílou košili, a vyskočil jsem. Povedlo se mi Jamieho odstrčit a ten pak naštěstí naštvaně odkráčel. Abby se okolo Barryho a Stua, který se snažil zjistit, jak špatné to je, začala točit a omlouvat se. Byl jsem na sice z velké části naštvaný na Jamieho, ale kousek emocí zbyl i na Abby. Ani se ho nepokusila zastavit.
Jamieho jsem pak jeden podvečer, spolu s Laurie, pozoroval přes celý Kotel, jak se baví s nějakou malou holkou. Divím se, že si nás nevšiml, protože jsme seděli přímo u baru v otevřeném prostranství. Po nějaké době se k nám na stoličku přidala i právě Abby. Když uviděla, že sledujeme Jamieho, nadšením skoro vyskočila a utíkala za ním. Navedli jsme ji oba zpět na stoličku a jen jí řekli, ať sleduje. Jamie totiž nevypadal, že by dělal něco naprosto nevinného. Nevěřil jsem mu. Naše špionská trojice se pak pomalu nenápadně přesunula za záda flirtující dvojice, kde Jamie prohlásil, že v žádném vážném vztahu není. Ale byl. Alespoň podle Abby byl. Nakráčela si to k tomu a vzápětí jsem uslyšel hlasité PLESK. Jamie seděl šokovaný jako přikovaný k židli. Využil jsem momentu a prohodil s ním ještě pár jedovatých slov, než jsme šli sednout k venkovnímu ohništi. Na moment tam ještě pak přišla June, než jsme se všichni přesunuli do postelí. Abby byla zničená. Vypadala tak, i když jsem se jí, kdykoliv jsem ji viděl, ptal na to, jak se má. Ale June prozradila, že to nenese zrovna lehce.
Řekl jsem si pak nějaký den, že bych jí rád zkusil zlepšit náladu. Alespoň o trošku, aby alespoň na chvilku na toho prasáka zapomněla. A tak jsem ji pozval na zmrzlinu. Bylo to vlastně docela fajn, hodně jsme si povídali. Nikdy jsme spolu moc nemluvili v soukromí, takže jsem zjistil různé zajímavé věci. Během naší zmrzlinové schůzky jsem jí povídal i o tom, kde jsem vyrůstal, a že minulý víkend u mě byla June a bylo to moc fajn. A tak jsem to rovnou nějak nabídl i Abby. Aby přijela na víkend, já jí ukázal okolí a abychom se sblížili. Souhlasila. A během toho víkendu jsem zjistil, že Abby je vlastně hodně super holka. Nikdy jsem o tom sice nepochyboval, June by nebyla nejlepší kamarádka s nějakou nánou (cough Laurie cough), ale ten víkend mě v tom jen víc usvědčil. První večer byl asi nejvíce akční, kdy jsme jedli zmrzlinu u krbu a občas něco awkwardly prohodili. Nabídl jsem jí pak přespání v mé posteli, které přijala. Večer skončil tím, že jsme si vyměnili pár hot hot kisses, než jsme s objetí usnuli. Další dny jsem ji provedl po okolí, vzal ji do nějakých zahrad, několikrát jsme byli v bazénu a dokonce jí něco málo zahrál na piano.
I když to nebylo žádné rande, čím víc jsem se na její roztomilý a chvílemi lišácký úsměv díval, tím rychleji mi bušilo srdce. Že by crush? Ne, to přece nemůže být. Stihl jsem se poradit se Stuem i Viann, jaký na to mají názor oni. Viděl jsem jejich názor v jejich očích, ještě než mi stihli odpovědět. Byl to crush. Full-on crush. Shit. Rozhodl jsem se ji pozvat na rande. Oba mi na můj nápad, že jí uvařím večeři, řekli, že se jim zdá skvělý. A tak jsem se odhodlal a ještě ten večer, co jsem to probíral s Viann, jsem poslal Abby lísteček s pozváním na rande. Nikdy bych na ní nechtěl tlačit, zvlášť po Jamiem, a tak jsem to napsal co nejvíc casually co jsem dokázal. Zeptal jsem se jí v ní na to, jestli by bylo v pořádku ji na rande vůbec pozvat. A také že chápu, jestli to je na ni moc brzo. Skoro hned mi přiletěl k oknu Fiyero, srdce mi poskočilo až do krku. Souhlasila.
Už pár dní dopředu jsem s pomocí matky začal sestavovat menu. Vybral jsem tradiční polévku a hlavní chod z Lesotha, zatímco zákusek byl od mé velšské části. Docela jsem se stresoval, že něco pokazím. Pak stresu přibylo ještě víc, když jsem se potkal s June den před osudnou večeří. Prý se pohádali se Stuem kvůli nějakým nevhodným poznámkám Laurie. Že si dali pusu a že se ho, podle June, snažila Laurie zmanipulovat, aby June opustil a šel do vztahu s ní. June věřím, navíc to docela jako Laurie znělo, takže jsem neměl pochyb, že nejspíš bude v právu ona. Ale Stu je občas tak roztomile zmatený, že mu to, že v Laurie zlo nevidí, nezazlívám. Utěšoval jsem brečící June v jejím cozy stanu a přemýšlel co řeknu Stuovi a jak se je pokusím plácnout zpět dohromady. Do hlavy se mi ale zároveň draly myšlenky na zítřejší veřeři. Musel jsem je zahnat, přeci jen přede mnou byla hurt June. Nechtěl jsem, aby June spala v takovém stavu sama, tak jsme spolu zalehli do postele (ve vší počestnosti) a do rána se tulili.
Zaspal bych, kdyby mě June neprobudila. Zdálo se mi, že jí je trochu líp. Že jí noc plná tulení pomohla. Odběhl jsem pak ale domů a začal připravovat jídlo. Až později jsem si uvědomil, že doma nemám žádné pití které bych Abby nabídl. A když jsem dorazil do Kotle, abych nějaké koupil, potkal jsem Stua. Perfektní. Dodělám večeři a mezitím si se Stuem promluvím o jejich hádce, tak zněl můj plán. A vyšel. Stu mi řekl, že si o tom promluví s June, očichal mi jídlo, dodal trochu sebevědomí a zdrhl. Stihl jsem se v podstatě jen převléct, než jsem musel jít vyzvednout Abby do Kotle. Bylo tam docela rušno a ona seděla zrovna u jednoho z největších stolů uprostřed lokálu. Naproti ní byla nějaká holka, o které moc nevím. Jen to, že něco zpívala na karaoke v cizím jazyce a moc mě to nenadchlo. Anyway. Vyzvedl jsem s úsměvem, za kterým se schovávalo tak moc nervozity, Abby a krbem jsme se přemístili ke mně domů.
Pokynul jsem jí ke stolu, přinesl pití a postupně nosil i chody. Seděl jsem naproti ní a přestože to jídlo se mi opravdu povedlo, moje pozornost se stáčela víc k ní než k jídlu. Extra jí to ten večer slušelo. I když mi přijde, že pokaždé, když ji vidím, tak jí to sluší víc a víc. Každou vůni poctivě nasála a pochválila mi snad úplně vše. Tak moc jsem se bál, že něco spálím. Tak moc jsem si oddychl, že si to doopravdy užívala. Večer pak skončil tím, že jsem ji vyprovodil ke krbu a zamával. Žádná pusa, žádný polibek. Klesly mi ramena, konečně jsem si mohl odpočinout. Díky Merlinovi za Sipky, že jsem nemusel to nádobí umývat.
Pár dní na to jsme odjeli zpět do Bradavic. Můj poslední rok. Očekával jsem, že dostanu odznak primuse, ale očividně si ho víc zasloužil Barry. Proč? To sám netuším.
Po pár dnech na hradě mě na druhé rande pozvala Abby. Prý že připraví piknik, nic nemám shánět, mám jen dorazit. Vnutil jsem se ale s tím, že přinesu aspoň nějakou deku. Problém byl, že žádnou venkovní deku nemám. A tak jsem poslal lístek s prosíkem o deku June, protože ta jich má aspoň 10. Nakonec mi jednu přeci jen donesla. Chvíli jsme si ještě povídali, než jako smutný štěňátko odešla.
Potkali jsme se dnes po obědě. Byla připravená v celém černém outfitu s košíčkem v ruce. Poznamenal jsem pobaveně, že vypadá jako Červená Karkulka. Byla cute. Vedla mě na část pozemků, kde jsem ještě nikdy nebyl. Nikdy mě nenapadlo jít a prozkoumávat tak daleko. Došli jsme až ke kraji jezera, kde jsem nám roztáhl po zemi deku a Abby přichystala tácky s kelímky. Vybral jsem si z jejího košíku dobrot panini a nechal jsem si od ní nalít džus. Povídali jsme si o škole a budoucnosti a o tom, jestli vykoukne z jezera sépie a nešplíchne po nás vodu. Abby na to prohodila, že by jí rozhodně nevadilo, kdybych byl promočený já. Chtěla vidět, jak se na moje tělo lepí mokrá košile? Nebo chtěla přímo, abych si ji sundal? Znamenalo to, že mi zase chce dát pusu? Po nějaké době konečně nastalo to nevyhnutelné - divná pauza mezi tématy. Nemohl jsem z ní spustit oči. A chtěl jsem ji tak moc políbit. Přišlo by mi ale hodně divné ji políbit zničehonic, takže jsem se jí v podstatě zeptal, jestli ji políbit můžu. Odpověděla se sassy "Musíš se vůbec ptát?" a pak už jsem si ji konečně přitáhl do polibku. Nevnímal jsem vůbec okolí, čemuž dosvědčoval můj tácek s panini překlopený v klíně. A pak už nebylo potřeba moc mluvit. Objímal jsem ji kolem ramen zatímco jsme pozorovali klidnou hladinu jezera. A bylo ticho. Klidné, žádné divné, ticho. Po nějaké době tulení, už po večerce, jsme se shodli, že už začíná být zima, a že se přesuneme s naším tulením do spolky.
Dorazili jsme bez problémů. Nikdo nás neviděl, ani ve spolce nikdo neseděl. A tak jsem rozdělal oheň a znova se k ní přitulil. Přišla ještě zvenku Laurie, která směrem k nám prohodila nějakou blbou poznámku o kondomech, ale ani to nám nezkazilo náladu. Pak už ale byl čas jít spát. Myslel jsem, že Abby natáhnu do postele na pokračování tulení, ale nepovedlo se mi. Místo toho se mi vyhoupla do klína a začala zběsile líbat na noc. Asi abych nemohl usnout. To se jí podařilo, přeci jen teď píšu deník a moje myšlenky se pořád k tomu momentu vrací. A pak se zvedla a s tím svým krásným, trošku uličnickým úsměvem odešla k sobě na pokoj. Musel jsem to, co se právě stalo, vydýchat, než jsem se zvedl a odešel taky.
Od té doby uběhlo pár hodin. Mám jediné štěstí, že zítra nemusím brzy vstávat kvůli hodinám. Rozhodně bych zaspal.
Mám špatný pocit, že ji mám fakt rád. Může to být nebezpečné, ale upřímně jsem připravený to zkusit. Jestli je připravená i ona. Jestli si ale zase zlomíme vzájemně srdce, tak jako to dopadlo s June, tak moc šťastný nebudu.